Ledová krev - Elly Blake | recenze


Ruby se narodila do světa, kde mezi sebou bojuje oheň a led. Jsou totiž lidé, kteří tyto nebezpečné živly dokáží ovládat a Ruby je jednou z nich. Jejím darem je ovládat oheň. Ať již jde o zapálení malého ohýnku nebo salvy smrtícího ohně, avšak kvůli nedostatku tréninku si s ním většinou spíše neví rady. Je totiž nucena svůj dar skrývat, protože žije v království, kde pevnou rukou vládne ledový lid, v čele s králem, o kterém se povídá, že ho jeho moc dohnala k šílenství. A mít v sobě dar ohně je smrtelným nebezpečím.

S Elly Blake se čeští čtenáři setkávají na pultech knihkupectví poprvé. Vystudovala anglickou literaturu a žije v Kanadě. Není proto divu, že i její kniha je pokryta ledem a sněhem, tedy alespoň zvenku. A co může čtenář od prvního dílu této nové ságy očekávat?

Příběh vás přenese do blíže nespecifikovaného fantasy světa, ve kterém, jak se brzy dozvídáme, vládnou „ledoví“. Tedy lidé, kteří dokáží ovládat led a mráz. Prosté rozdělení na ohnivé a ledové působí možná jednoduše, nicméně ve výsledku je velmi efektivní. Až jsem byla překvapená, jak je možné, že s tím už dávno někdo nepřišel. Svět je zajímavě vymyšlený, líbila se mi mrazivá atmosféra i starobylé kláštery plné mnichů, do kterých byl děj zasazen. Celé to působí hezky pohádkově, ale autorka se nebála ani poněkud drsnějších scén, takže je to spíše taková pohádka pro dospělé.

Nicméně samotný děj skýtá hned několik nedostatků. Autorka se nevěnuje dostatečně popisům, proto máte o celém prostředí příběhu jen mlhavou představu, přitom v sobě skrýval tolik krásného potenciálu. Také postavy jsou popsány spíš povrchně, čtenář si není jistý, jak vlastně vypadají. Hlavní hrdinka Ruby je tuctovým děvčetem, které potkáte v každé druhé YA knize. Bohužel jako bonus se občas chová jako rozmazlené dítě, je výbušná a obecně dost nesnesitelná. Její chování je navíc často unáhlené a nelogické. Další postavy děj spíš jen doplňují a čtenář si k nim nestihne vytvořit žádnou silnější vazbu.

Samotný vývoj děje je bohužel poměrně snadno předvídatelný. Nedočkáte se žádných velkých zvratů nebo odhalení, vše je hezky nalinkováno a směřuje k předem zcela jasnému konci. Do ověřeného koktejlu autorka nezapomněla přidat trochu lásky a tuctové dílo je na světě. Nechci říct, že kniha není dobrá, ale v dnešní době obrovské konkurence bohužel nenabízí nic nového a převratného. Je to zkrátka osvědčená směsice všeho, co již znáte z jiných YA knih, ale to neznamená, že to ve výsledku nefunguje. Pokud tedy hledáte spíše oddychovou jednohubku a nepotrpíte si na žádné náročné spletité příběhy, bude pro vás Ledová krev příjemným zabavením.

Závěrem ještě malá výtka pro překladatele. Doslovně překládat jména všech postav je dle mého barbarství. Ostatně, jak se může člověk nesmát překladům jmen jako je Máslenka, bratr Mléč nebo bratr Slupka?

50%
Za poskytnutí recenzní e-knihy děkuji Zeedee.com

Dívka ve vlaku - Paula Hawkins | recenze


Každý den Rachel spolu s dalšími stovkami lidí dojíždí vlakem do Londýna. Za okénkem jejího kupé se míhá příroda, domy a lidské životy, které plynou nezávisle na ní samotné. Nudnou cestu si zpestřuje jejich pozorováním. Obzvlášť zajímavý jí přijde téměř idylický pár žijící v krásném domě u kolejí. Pohledná dvojice často sedává na terase, snídá nebo si jen užívá přítomnost toho druhého. Rachel si je v hlavě dokonce pojmenuje, pro ni je to Jason a Jess. Jednoho dne se rutinní cesta změní v děsivý zážitek, když Rachel na známé terase zahlédne něco šokujícího. Pár dní na to ses Jess začne pohřešovat. A Rachel cítí, že v tomto případě může policii poskytnout pomoc a důležité svědectví.

"Kniha roku 2015", samolepka na přebalu slibující bestseller a samozřejmě mnohá přirovnání ke Zmizelé. Člověk má tendenci přistupovat k takovému "hitu" s rezervou a raději nemít vysoká očekávání. Jak je to v případě Dívky ve vlaku? Dostála všem slibům?

Do rukou se čtenáři dostává celkem rozměrná kniha. Uvnitř vás čeká příběh vyprávěný střídavě z pohledu několika postav, a sice tří žen - Rachel, Megan a Anny. Byť se to na první pohled nemusí zdát, spojuje tuto trojici mnoho věcí. Co vše a jak moc se dozvídáme až postupem času. Nejčastěji se příběh věnuje Rachel, která se stává spíš stínem své vlastní osobnosti. Propadá hlouběji a hlouběji do alkoholismu, v nové práci jí to nikdy moc dlouho nevydrží a navíc stále zoufale teskní po svém bývalém muži. Muži, který ji opustil právě kvůli Anně. Vcítit se do Rachel bylo velice složité. Většinu času se chovala nerozumně a jen se utápěla ve své alkoholové zoufalosti. Právě onu zoufalost a bezvýchodnost alkoholismu autorka krásně vystihla a čtenář si nemůže pomoct a k Rachel často cítí až odpor, byť je jen zoufalou ženou, na kterou nebyl osud vždy nejmilejší.

Celý příběh se točí kolem zmizení mladičké Megan. Ženy, kterou si Rachel sama pro sebe pojmenovala Jess. Když z novinového článku zjistí, že dívka, kterou každý den pozorovala z vlaku, zmizela, cítí se, jako by přišla o dobrou přítelkyni a zmocní se jí potřeba pomoct a záhadu vyřešit. Stín podezření postupně padá hned na několik postav. Autorka se však bohužel občas až moc okatě snaží svézt čtenáře ze stopy a ten tak pojme podezření, že to nejspíš nebude tak, jak se nám spisovatelka snaží naznačit. I tak se jí párkrát podaří čtenáři pořádně zamotat hlavu.

Kniha je neuvěřitelně čtivá. Napínavý děj plyne opravdu rychle a je radost otáčet každou další stránku a zjišťovat další podrobnosti o té velké spletité záhadě. Bohužel pro mě jsem zápletku odhadla už v půlce knihy. S každou další stranou jsem se v tom pak více a více utvrzovala, ale stále doufala, že mě třeba autorka na konci překvapí. Ale bohužel nepřekvapila. I tak Dívku ve vlaku hodnotím kladně. Vím, že mnoho čtenářů nemá rádo vzájemné srovnávání knih, nicméně si to nemohu odpustit a musím zmínit, že pro mě jde rozhodně o povedenější dílo, než byla třeba Zmizelá. Krásně vykreslená ponurá atmosféra Londýnské periferie všemu jen nasazuje korunu a tento psychologický román s detektivními prvky vám velice zpříjemní dvě až tři podzimní odpoledne.

70%


Abeceda knihomola #I


Tři asociace týkající se knih a literatury.
~ I ~

Je to skoro rok, co jsem sepsala poslední díl Abecedy knihomola. Protože by byla škoda tento projekt nedokončit, rozhodla jsem se "vzmužit" a sepsat další díl. A taky jsem si to tak trochu předsevzala k příležitosti oslavy 3. narozenin tohoto blogu.
Dnes tu máme v pořadí již devátý díl a čekají vás tři asociace začínající na písmeno I. Autorkami projektu jsou Marky a Kristý.

Inteligence
To je přesně to, co hrdinkám románů občas schází. A teď mluvím přesně o těch hrdinkách, které svým jednáním spíš uškodí než pomůžou, ale stejně se musí za každou cenu vždy vrhat do nebezpečí po hlavě. Což skončí jen tím, že je ostatní musí zachraňovat. Nezapomenou se samozřejmě držet tří jednoduchých pravidel:

1. Nikomu neříct, kam se vydávám.
2. Nechat kvůli sobě umřít x lidí.
3. Nakonec se stejně cítit jako spasitelka světa.

Ironie
Když už jsem začala s těmi knižními hrdinkami, ještě chvíli u nich zůstanu. Jestli něco na knižníchpřesně odměřená dávka ironie, kterou neváhají počastovat každého, kdo se vyskytne v jejich okolí. Přesně taková byla Rose Hathaway, Jace Wayland nebo třeba Rhysand a Feyre. Obzvlášť poslední dva jmenovaní se právě pro jejich úžasný styl humoru a věčné ironické narážky stali mojí nejoblíbenější knižní dvojicí. No dobře, už jsem se rozplývala asi dost, jedeme dál.
postavách opravdu miluji, je to

Illuminae
Asi málokdo o této knize neslyšel. Tato napůl kniha a napůl grafický román zažila svou obrovskou slávu zhruba vloni touto dobou. A zaslouženě! Pod skvostnou obálkou se skrývá ještě lepší obsah. Text tvoří obrazce, příběh je čtenáři vyprávěn bez pomoci vypravěče a celé je to neskutečně magické a krásné. I když se jedná o obří knihu, měla jsem ji přečtenou zhruba za dva dny. A byl to senzační zážitek, který musím doporučit k přečtení každému. No a taky.... Ok, prostě jsem nezvládla vymyslet nic dalšího, co by začínalo na "I". Už chápu, proč jsem se na rok zasekla u tohohle dílu.

Krásný zbytek týdne!
I.


Co by můj syn měl vědět o světě - Fredrik Backman | recenze


Základem je nikdy nechodit v IKEA v protisměru.
Nikdy!
A nepřekračovat na letišti čáru u zavazadlového pásu.

Představte si, že byste měli napsat knihu sloužící jako poselství pro další generace. Co vše by mělo vaše dítě vědět a jak ho co nejlépe připravit na tu džungli zvanou svět? Tuto otázku si položil fenomenální spisovatel Fredrik Backman a rozhodl se všechny své rady a postřehy převést do knižní podoby. Tak, aby si ji jednou jeho syn mohl přečíst. A nejde jen o to, jak si zavázat tkaničky. Všichni přeci víme, že svět sužují mnohem závažnější problémy. A tak se nyní čtenáři dostává do rukou dojemná, ale hlavně zábavná zpověď o životě a všech peripetiích, které s ním souvisí.

Tvoji dědečkové sami postavili domy v době, kdy ještě nebyl Google. Uvědomuješ si, co je to za výkon? To nejsou lidi. To jsou švýcarské armádní nože se strništěm na bradě.
Fredrika Backmana jsem si oblíbila už díky jeho předchozím knihám Muž jménem Ove a Babička pozdravuje a omlouvá se. Není proto divu, že jsem natěšeně odpočítávala dny do vydání novinky Co by můj syn měl vědět o světě. Kniha se poněkud odlišuje formátem, protože nejde o klasický příběh. Namísto toho vám autor předkládá svou sbírku životních znalostí, které chce předat budoucí generaci. Svému synovi. Text je členěn do velmi krátkých kapitol, které často nezaberou víc než dvě strany. Uvnitř však najdete nejen povídání, ale i přepisy rozhovorů z autorova soukromí nebo třeba recepty. Není proto divu, že toto útlé dílo přečtete doslova rychlostí blesku. Přesto se vám stihne dostat pod kůži a způsobí, že ještě chvíli po dočtení budete mít úsměv na rtech. Autor totiž brilantně zvládá vyprávět s humorem a zároveň si udržet jistou vážnost. Místy je děj dojemný, až máte v očích slzy, jindy slzíte naopak od smíchu. A těch humorných scén jednoznačně převažuje. Backmanův humor je velice osobitý a proto možná nesedne každému. Občas jsem měla pocit, že moc tlačí na pilu a některé vtipy mi přišly slabší. Najdete jich však v tomto díle tolik, že se stejně náramně pobavíte.

Chci, abys věděl, že můžeš být, čím chceš, ale to není ani zdaleka tak důležité jako to, abys věděl, že vždycky smíš být přesně tím, čím jsi.
Autor do svého vyprávění často zahrnuje nejrůznější seriály, filmy, počítačové hry nebo jeho oblíbený wrestling. Pokud se člověk v dané oblasti neorientuje nebo zmiňovaný seriál či film neviděl, bude se trochu ztrácet a možná i poněkud nudit. Mnohem častější jsou však příběhy ze života, rodičovské trable a tápání, které pobaví každého a věřím, že se v nich často sami najdete.

Pod touto překrásnou žlutou obálkou vás čeká milé a upřímné vyprávění otce, který si sice je vědom skutečnosti, že není ani zdaleka dokonalý, ale který dělá vše proto, aby byl tím nejlepším otcem, jakým dovede být. Z každé strany doslova srší nekonečná láska, kterou autor chová ke své ženě a svému synovi. Nechává vás nahlédnout do svého soukromí, ukazuje vám, jaký je Fredrik v běžném životě a o to blíž má náhle člověk k jeho knihám. Nemohu se dočkat, až se do jeho vyprávění znovu ponořím.

90%

VYHLÁŠENÍ | 3. narozeniny blogu

Přeji krásnou neděli, knihomolové!
Dnes nás čeká vyhlášení narozeninové soutěže. Předně bych chtěla poděkovat všem, kteří se zúčastnili :) Děkuji za všechna krásná přání k narozeninám a milé vzkazy, opravdu moc mě to potěšilo a nebudu tvrdit, že jsem při jejich pročítání nebyla dojatá. Jste skvělí!

V dotazníku jsem od vás dostala také spoustu tipů na knihy, za které moc děkuji (ty se vždycky hodí, že jo) a kromě toho se mi v dotazníku objevil i jeden dotaz :) Čtenářka Elena se ptala, co si myslím o ničení/psaní do knih. Takže jen v krátkosti odpověď: Do knihy nikdy nepíši, jedinou výjimkou je věnování, pokud chci knihu někomu darovat k určité speciální události a pak samozřejmě podpisy od autorů :) Ale respektuji, pokud to má někdo jinak, takže pokud bych někoho zahlédla, jak píše do knihy, určitě bych za ním nešla a neplácala ho přes prsty :D 

A teď už k tomu, co vás zajímá asi nejvíce - kdo vyhrál?
Vylosována byla Lenka a já ji tímto moc gratuluji!



Jako vždy bych nejradši obdarovala úplně všechny, ale to bohužel nejde. Každopádně další soutěže se blíží, takže zůstávejte ve střehu!

Mějte se krásně,
I.

SOUTĚŽ | 3. narozeniny blogu


Jsou tomu už 3 roky, co se pohybuji ve světě knižních blogerů. Ano, před 3 lety jsem si 25. července založila tento blog. A už podruhé jsem zapomněla na jeho narozeniny :D Pravdou je, že letos i vloni jsem celé prázdniny trávila na druhé straně planety a blog šel tedy trochu stranou. Nicméně tak jako každý rok chci ty blogové narozeniny trochu oslavit. Nevím, jestli má cenu tu znovu opakovat, co vše mi blogování o knihách dalo, kolik skvělých přátel jsem získala, kolik úžasných knih mi prošlo rukama a tak dále. To je všem určitě jasné :) A já jsem za to obrovsky vděčná.

Poslední dobou se tu objevovaly hlavně knižní recenze. Ráda bych to změnila a přemýšlím nad nějakým novým formátem. Ano, výročí je událostí přímo vybízející k rozhazování nových nápadů a myšlenek a vytváření skvělých předsevzetí :D

Kromě blogu mě nyní můžete sledovat taky na Facebooku nebo na Instagramu, kde pravidelně upozorňuji na nové články a nebo jen sdílím knižní momenty ze svého života :)









Ale zpět k tomu nejdůležitějšímu - narozeniny opět oslavíme soutěží pro vás! A o co letos soutěžíme? Na výběr budete mít ze tří knih, plus výherce dostane přívěsek s knižní tématikou (After all this time? Always ♥). Stačí vyplnit formulář níže a kniha i přívěsek mohou být vaše.

Pravidla:
➜ Soutěž trvá do 7. 9. 2017 (včetně)
➜ Pro účast musíte vyplnit soutěžní formulář, který se nachází níže
➜ Zúčastnit se mohou pouze soutěžící s českou doručovací adresou
➜ Výherce bude vylosován přes random.org
➜ Duplicitní odpovědi budou smazány

Hodně štěstí a děkuji za vaši přízeň!


Náklaďáky Volvo - Erlend Loe | recenze


Náklaďáky Volvo jsou pokračováním autorovy velice úspěšné knihy Doppler. V druhém díle se spolu s Dopplerem, jeho synem a losem Bongem vydáváme za hranice Norska. Během toulek švédskou krajinou zažívá toto trio spoustu zvláštních a zábavných věcí, ale hlavně potkává hned několik zajímavých lidí. Třeba Maj Britt, aktivní stařenku s velkou zálibou v kouření závratného množství marihuany a nezlomnou touhou změnit svět a nebo von Borringa, postaršího skauta, jehož největší vášní je pozorování ptáků a spaní pod širákem.

Čtenáře, které bavil už Doppler, jistě nezklame ani pokračování této slavné knihy. Znovu se setkáváte s důvěrně známými hlavními hrdiny a nesmrtelným osobitým humorem Erlenda Loeho, který však potěší i čtenáře, kteří první díl nečetli. Příběh totiž na předchozí děj pouze volně navazuje a znalost Dopplera proto není nezbytně nutná, což ostatně sám autor v textu několikrát zmiňuje a vše, co by snad mohlo být nejasné, připomene a objasní.

Erlend Loe se role vypravěče chopil netradiční a svéráznou formou. Během vyprávění často odskakuje od příběhu a k čtenáři různě promlouvá. Jeho poznámky a postřehy jsou vtipným zpestřením samotného děje. Často používá hvězdičky (*) a to i několikrát v rámci kapitoly a k různým aspektům předchozího textu se pak vrací, aby je objasnil a doplnil o další detaily. Čtenář tak musí vyostřit smysly a občas to chce dost soustředění, aby neztratil nit, protože autorovy myšlenkové pochody pádí jak stádo splašených koní a snadno můžete ztratit tempo. Což by byla obrovská škoda! Člověk má pocit, že sedí s autorem na kávě a ten mu spolu se spoustou doplnění a zákulisních informací vypráví poutavý příběh. Bez pochyb se jedná o velice originální formu psaní, se kterou jsem se v jiné knize nesetkala.

Samotné postavy představují takové malé panoptikum povah a charakterových vlastností. Energická stařenka Maj Britt bojující snad proti úplně všemu, mě ze začátku hodně zajímala, ale postupem času mi její urputnost trochu lezla na nervy. Mnohem sympatičtější mi byl postarší pozorovatel ptáků von Borring, který byl jako postava zajímavou mozaikou všemožných osobnostních aspektů. Doppler je kapitolou sám o sobě a oblíbila jsem si ho už v první knize. Jeho zajímavý pohled na svět, pragmatičnost, upřímnost a místy zvláštní laxnost vytvořily opravdu zapamatování hodnou postavu.

Náklaďáky Volvo jsou příjemným a rychlým čtením. Kniha je totiž poměrně útlá a kapitola má někdy třeba jen dvě strany, takže uvnitř najdete spoustu volného prostoru, který způsobí, že budete mít přečteno vskutku bleskově. Čeká vás autorův typický humor a výřečnost, která místy příběh možná až moc rozmělňuje a děj v podstatě odsouvá do pozadí za autorovy poznámky, rýpavé náznaky a vtipné úvahy. Sečteno a podtrženo mě Dopplerova dobrodružství i nadále baví a nemůžu jinak, než doporučit k přečtení. I když jsem přesvědčena, že u této knihy bude víc než u jiných platit rčení "sto lidí, sto chutí". Což je však zároveň věc, za kterou autora oceňuji. Mám ráda, když se člověk nebojí vystoupit z řady a být svůj.

80%