Amie Kaufman & Jay Kristoff - Gemina | recenze


Planeta Kerenza IV byla napadena nepřátelskou korporací s cílem převzít těžební důl na hermium. Některým lidem se podařilo utéct a na palubě lodi Hypatia míří na skokovou stanici Heimdall. Tohle vše jste zažili v Illuminae, nevídaně úspěšném sci-fi, které se vrylo do paměti čtenářů převážně díky svému nevšednímu vizuálnímu zpracování. Nyní dostáváte do rukou druhý díl, stejně monumentální a na první pohled zajímavý. Příběh začíná tam, kde Illuminae skončilo. Akorát se čtenář ocitá na palubě skokové stanice Heimdall, kde vrcholí přípravy na oslavy dne Terry. Hanna je dcerou velitele stanice a ten pro ni udělá vše, co jí na očích uvidí. To Nikova rodina nemá zrovna růžovou minulost a její pověst ji předchází. Jejich cesty se střetnou, když na jejich stanici zaútočí neznámá skupina lidí a oni musí spojit své síly, aby přišli na to, o co vetřelcům jde a jak zabránit blížící se zkáze.

Už je to delší dobu, co jsem četla Illuminae, ale jakmile jsem měla za sebou prvních pár stran Geminy, okamžitě jsem si vzpomněla, co mě na téhle sérii tak děsně baví. Opět se ocitáte uprostřed nejhlubšího vesmíru a na rozkoukání nemáte moc času, protože děj nabírá na otáčkách nezvykle rychle. Byť má kniha zhruba šest set padesát stran, díky svému zpracování se čte nezvykle rychle. Forma se od Illuminae prakticky neliší. Čtenáře opět čeká spousta přepisů kamerových záznamů, chatů a telefonátů. Novinkou oproti jedničce jsou pak deníkové záznamy, které si vede hlavní hrdinka Hanna. Ta je umělecky nadaná a proto vás čekají nejen její myšlenky přenesené na papír, ale také spousta překrásných kreseb, které přiblíží nejen život jednotlivých postav, ale také samotné fungování stanice a mnoho dalších detailů. Vizuální zpracování je zkrátka na jedničku, to je u této série bez debat. Nádherné a originální zpracování opět funguje a připoutá vás ke stránkám na dlouhé hodiny. Texty tvoří obrazce, poletují si po stranách, jsou hravé a dokazují, že fantazie nemá žádné hranice.

Autoři se snaží nečerpat z prvního dílu a je znát snaha udělat Geminu alespoň v některých aspektech odlišnou a novou. Což se překvapivě daří. Děj je úplně jiný a byť zde najdete spoustu podobností, ve výsledku je to zase něco nového. Velice mě bavily postavy. Hanna, kterou okolí vnímalo jako hloupoučkou blondýnku, ale která si z toho vůbec nic nedělala. Rebelský Nik, který tak trochu tlačil na pilu a jeho droboučká sestřenice Ella, která pro trefnou hlášku nemusí chodit daleko.

"Přitahujou je 2 věci: šťavnatý mozky a hlasitý zvuky. Takže pokud zůstanete s blonckou potichu, jste v poho."

Kromě hrozby, kterou pro Heimdall představují vetřelci, kteří stanici napadli, musí naši hrdinové čelit ještě spoustě dalších problémů. Například odpudivému mimozemskému druhu, který se tak trochu nedopatřením na stanici rozšířil. Čím víc se kniha blíží ke konci, tím víc autoři přidávají zápletek a zvratů a dalších a dalších teorií, což způsobuje, že je to jednak trochu zmatené a jednak trochu hůře stravitelné. Působí to zkrátka místy až moc neuvěřitelně a fenomenálně, autoři moc tlačí na pilu a sunou do čtenáře své nápady jeden za druhým, až má člověk pocit, že mu z toho exploduje hlava. Jak velice ráda připomínám, méně je někdy více. A stejný názor mám i u Geminy. Byť jsem si ji užila a naprosto ji doporučuji k přečtení všem, protože je to zkrátka neskutečná jízda a zábava, konec mi přišel přehnaný a už toho na mě bylo jednoduše moc. Nemusí se přeci vždycky stát ty nejméně uvěřitelné věci. A ještě navíc všechny najednou.

Doufám, že jsem na přečtení nalákala všechny, kteří se k druhému dílu této trilogie ještě nedostali a já sama se velice těším na závěrečný díl. Tahle série mě prostě baví a navzdory malým výtkám musím hodnotit vysoko.

80%

Jízda - Patrick Ness, Guy Adams | recenze



Máte rádi Doctora Who? V tom případě byste měli zbystřit, protože Jízda je inspirována seriálem Class, který je spin-offem právě veleúspěšného Doctora Who. Příběh je zasazen mezi 2. a 3. epizodu. Ještě jste se v tom neztratili? Scénáristou tohoto seriálu je Patrick Ness, který je také autorem námětu Jízdy. Společně s hlavními hrdiny se ocitáte na střední škole v Coal Hill, kde se lidé začínají chovat poněkud zvláštně. Poppy, kterou všichni znají jako tichou a vzornou dívku, ukradne auto a po zběsilé jízdě skončí v rozbité výloze obchodu. Max, milý a přátelský chlapec, podpálí jednoho dne svůj dům a zabije celou svojí rodinu. A to není zdaleka vše. Proč se lidé začínají chovat zvláštně? A co všechno za záhadnými událostmi stojí?

O zajímavosti nápadů Patricka  Nesse jsme se mohli přesvědčit už v několika knihách, které mu u nás vyšly. Nebylo tedy pochyb, že i Jízda v sobě nejspíš bude skrývat zajímavý potenciál. Příběh sleduje několik hlavních hrdinů, kteří navštěvují stejnou střední školu. Z novin a ze svého okolí se pomalu dozvídají o množících se zvláštních příbězích. Jakmile se začnou chovat divně i lidé z jejich blízkého okolí, začnou si klást otázku, co se to vlastně děje.

Co zaujme čtenáře již od prvních stran, je poměrně drsný styl psaní. Surovost, s jakou je kniha napsaná, je poněkud překvapující, nicméně k tajemnému příběhu zajímavě sedí a propůjčuje mu místy až hororový nádech, což mě neskutečně bavilo. Spolu se zběsilým tempem, které autor hned od začátku nasazuje, nutno dodat, že název Jízda je opravdu vypovídající. Jízda je přesně ten typ knihy, ve které přes všechnu akci nezbývá na vysvětlování moc času. Proto je čtenář ze začátku trochu zmatený a raději jen rychle otáčí strany, snaží se v příběhu co nejrychleji zorientovat a sleduje, jak se před ním pomalu rýsuje zajímavé a trochu mrazivé sci-fi.

Jak již jsem zmínila, kniha je celkem brutální a čtenáře čekají poměrně barvité popisy. Nicméně většinou se jedná o popisy oněch zmíněných brutálních scén, nikoli třeba prostředí, ve kterém se děj odehrává. Věřím, že Jízdě by vůbec neuškodilo, kdyby byla o pár desítek stran delší a autor se více zaměřil právě na popisy. I samotné postavy by si zasloužily více prostoru, jelikož takhle mi trochu splývaly dohromady. Větší propracovanost by prospěla například panu Fletcher. Tento hlavní záporák mi přišel až absurdně zlý a tím pádem trochu hůře uvěřitelný.

Před čtením určitě doporučuji zhlédnout seriál. Já jsem to neudělala a přišlo mi, že mi spousta detailů unikala. Nabyla jsem dojmu, že autor knihu píše právě pro lidi, kteří již daný svět znají. Události, které se staly na počátku celého příběhu jsou vysvětleny jen zjednodušeně, což je pro "nováčka" do daného světa neuspokojující. Je velká škoda, že autor při psaní vynechal jakékoliv pozadí příběhu - kdo jsou jednotlivé postavy, jaká je jejich historie a další informace, které jsou v tomto případě pro pochopení příběhu opravdu klíčové. Myslím, že když někdo dospěje k rozhodnutí napsat podle seriálu knihu, stálo by za to napsat ji tak, aby si ji užili i lidé, kteří seriál neviděli. Jinak totiž působí příběh trochu neúplně a jako samostatná jednotka zkrátka nefunguje zas tak dobře.

70%

Za poskytnutí recenzního výtisku velice děkuji nakladatelství Slovart!




Kniha vs. film: Dívka ve vlaku


Je to už nějaký ten pátek, co všichni četli Dívku ve vlaku a udělali z této knihy v podstatě takový fenomén. Možná právě kvůli ruchu, který kolem této knihy neustále byl, se mi do jejího čtení pořád nechtělo. Před prázdninami jsem se do ní konečně pustila a detailní popis toho, jak se mi kniha líbila, najdete přímo v recenzi. Tady se chci věnovat spíše filmovému zpracování, na které jsem se musela podívat hned po dočtení. Mám totiž strašně ráda ten pocit, že se mohu znovu vrátit do známého příběhu. Miluji porovnávání svých představ s herci, které vybral štáb a také sledování odlišností.

Do filmu jsem samozřejmě šla se spoustou otázek, ale hlavně pochybností. Je vůbec možné aby sympatická herečka Emily Blunt dokázala ztvárnit Rachel, alkoholičku a držitelku ceny "nejotravnější postava na světě"? Odpověď zní - ano, je. Emily Blunt v hlavní roli opravdu excelovala a skvěle ztvárnila všechny ty otravné vlastnosti a projevy, kvůli kterým jsem knižní Rachel neměla ráda. Trochu nevděčná práce, ale všechna čest pro herecké schopnosti zmiňované herečky. Další z herců, kdo mě ve filmové verzi bavil, byl Luke Evans. Knižního Scotta jsem si představovala jako pochybného protivného chlapíka a Luke Evans mi do mé zaryté představy samozřejmě vůbec neseděl. Filmový Scott je pro mě tedy v podstatě někdo úplně jiný, ale vlastně mi to tak vyhovuje víc.

Co se týče dějové linky, ten, kdo četl knižní předlohu, nebude zklamán ani rozhořčen nad tím, že by tvůrci filmu něco změnili. Film se knižní předlohy celkem věrně drží. Na můj vkus zde bylo až příliš okatých náznaků, takže uhodnout rozuzlení bude asi ještě snazší, než u knihy, kde se mi to podařilo už zhruba v půlce příběhu.

Sečteno podtrženo se mi filmová Dívka ve vlaku líbila, dobré herecké výkony a krásně vystižená ponurá atmosféra příběhu (který se místo v původním Londýně odehrává v New Yorku). Nemohu se však přenést přes skutečnost, že mnoho scén, které skýtaly obrovský potenciál, mohlo být natočeno lépe - velkolepěji, tak že by divák zapomínal dýchat. Bohužel na mě působily odbytě a uspěchaně a celý ten krásný potenciál knižní předlohy byl tak trochu zmařen. Filmová Dívka ve vlaku je pro mě stejně jako ta knižní ve finále příjemným zážitkem. Rozhodně ji však nevnímám jako něco výjimečného nebo průlomového.

Jak se film a kniha líbily vám?
Nebo se na ně teprve chystáte?

Hezký zbytek večera!
I.

To nejlepší (a nejhorší) za rok 2017


Drazí čtenáři!

Už se nám ten nový rok začíná pěkně rozjíždět a já doufám, že pro vás bude úspěšný a plný skvělých zážitků. Nový rok samozřejmě přímo vybízí k nostalgickému poohlédnutí se za rokem uplynulým a protože si nejsem jistá, zda jsem tak učinila vloni, letos musím :) A jelikož tady se věnujeme hlavně knihám, ráda bych sepsala malý žebříček toho nejlepšího, co mi za loňský rok prošlo rukama. Ne vždy je ta ruka při výběru šťastná a proto na konec přidávám i dva za mě největší přešlapy roku 2017.

Snad pro vás tenhle článek bude inspirací! Nutno ještě zmínit, že knihy jsou seřazeny náhodně, protože - udělat ještě pořadí dle kvality? Haha, nejsem blázen a ráda bych tenhle článek dopsala ještě letos.


Dvůr mlhy a hněvu
Dobře, i když jsem říkala, že to nebude seřazené podle kvality, tohle tak trochu odpovídá. Možná už ve věci Sarah J. Maas přestávám být objektivní, ale ruku na srdce - něco takového tu prostě ještě nebylo. Sarah zlomila "kletbu" druhé knihy v trilogii a ACOMAF je pro mě nejlepším dílem celé série. Jakože na plné čáře. Čeká vás hutná a kvalitní fantasy, která je neskutečně čtivá, chytrá, promyšlená, s dokonale zpracovanými postavami, které vám přirostou k srdci, fascinujícím a úžasným světem a sympatickou hlavní hrdinkou. Má vůbec cenu dál se tady rozplývat? Tohle je pro mě prostě kniha loňského roku.

...................................................................................................................................................................

A Court of Wings and Ruin
Na český překlad závěrečného dílu trilogie, o které jsem mluvila už výše, stále čekáme. Nicméně nedočkavý fanoušek odpočítával dny už do vydání originálu. ACOWAR pro mne nebyl tak dobrý jako druhý díl série, nicméně i on měl něco do sebe a nadmíru kladně hodnotím hlavně závěr, jaký autorka zvolila. Mnoho zvratů a zajímavý vývoj. Možná to bylo moc dlouhé, ale stejně jsem si to užila.

...................................................................................................................................................................

Manželé odvedle
Do žebříčku toho nejlepšího za loňský rok se samozřejmě propracuje i nějaký thriller. Za mě jsou to Manželé odvedle, kteří umně spojují společenský román s prvky krimi a psychologie. Až do konce si udrží háv tajemna a závěrečným rozuzlením opravdu překvapí. Bohužel posledních pár stran už je trochu přes čáru a moc překombinovaných, ale i tak tahle kniha rozhodně stojí za přečtení.
...................................................................................................................................................................

Návrat z temnoty
Poněkud starší kniha, která se mi však do rukou dostala až teď. Jaká škoda! Sice po přečtení nebudete mít zrovna nejpozitivnější náladu, ale na oplátku dostanete silný příběh o zneužívané dívce, plný zajímavých námětů a především opravdu k zamyšlení. Kniha vám navíc přiblíží jednu z nejméně prozkoumaných poruch osobnosti.


...................................................................................................................................................................

Co by můj syn měl vědět o světě
Knihy od Backmana jsou prostě kouzelné. Tentokrát se vyprávění zhostil trochu netradičně a nechal nás nahlédnout do svého soukromí prostřednictvím upřímné a dojemné zpovědi určené svému synovi. Mnoho příjemných momentů plných smíchu je něco, co vás čeká snad u každé z Backmanových knih. Zároveň zde však najdete i spoustu vážnějších témat, která vás chytnou za srdce. Pokud máte autora rádi, neváhejte a využijte možnost poznat ho trochu blíže.
...................................................................................................................................................................
Náklaďáky Volvo
Kdo mne sleduje už déle, tomu možná neuniklo, že Erlend Loe je moje srdcovka. Doppler pro mě má zvláštní nostalgickou hodnotu a zanechal ve mně silnou stopu. O to víc jsem se těšila na novinku - navíc v překrásném hábitu. Příběh přímo navazuje tam, kde Doppler skončil a opět přináší mnoho kouzelných chvil, zábavných zážitků a ironie, která je autorovi tak vlastní. Úžasná kniha, kterou bych doporučila opravdu každému. Pod rouškou vtipu skrývá poselství krásná a silná. Málokdy si čtení užívám tak moc, jako u knih Erlenda Loeho.

...................................................................................................................................................................

Tisíc kousků tebe
Nebudeme si nic nalhávat, na YA literaturu už jsem stará a pomalu přesídluji spíš k jiným žánrům. O to víc jsem byla nadšená z této sci-fi novinky, která nám ukazuje náš svět obohacený o zajímavé technologie. Především pak o stroj umožňující cestování mezi paralelními dimenzemi. Jak by náš svět vypadal, kdyby se dějiny odehrály jinak? Kdybychom v nějakém důležitém životním rozhodnutí zvolili jinak? Po nadprůměrném dobrodružném ději vás čeká dech beroucí vyvrcholení a rozuzlení. Tisíc kousků tebe byste si neměli nechat ujít.



Píseň zimy
Kniha sice překrásná jak obálkou, tak grafickým zpracováním vnitřku, ale jinak prázdná a nudná. Zpočátku kouzelnou pohádkovou atmosféru zhatí nemožné postavy a nekonzistentní příběh. Všechen potenciál zůstává nevyužit a vás čeká skoro čtyři sta stran utrpení. Celé to tak trochu působí, jak když pejsek s kočičkou pekli dort.





...................................................................................................................................................................
Ledová krev
Kniha, ve které se toho moc neděje a když už se něco dít začne, stejně víte desítky stran dopředu, jak to dopadne. Za mě trochu ztráta času, žádné popisy ani zajímavé postavy, které by udržely vaši pozornost. Příběh je tuctový, držící se zaběhlých postupů, stereotypů a klišé.





Jaké jsou podle vás nejlepší a nejhorší knihy loňského roku?
Máte na něco z mého žebříčku opačný názor?
I.

Tesla - génius, který zkrotil elektřinu - David J. Kent | recenze



Nenajde se asi nikdo, kdo by nikdy v životě neslyšel o Nikolovi Teslovi. Před pár dny to bylo přesně 75 let od smrti tohoto významného vynálezce srbského původu. Tesla toho pro vědu udělal spoustu, díky němu známe například střídavý proud, rádio nebo třeba elektromotor. Přesto zemřel téměř bez prostředků a celý život se potýkal s nepochopením a skepsí. Kdo byl tento člověk a co předcházelo jeho úspěchům? David J. Kent vám v populárně naučné knize předkládá poutavě napsaný životní příběh jednoho z největších velikánů.

Kdo byl Nikola Tesla? Každý známe alespoň jeden vynález, kterým obohatil lidstvo. Jaký byl ale tento člověk v soukromí? Milovník knih, muž se spoustou podivných zvyků, trpící obsedantně kompulzivní poruchou a často i samomluvou. Trpěl vidinami, které mu způsobovaly úzkost a potíže. Měl fóbii z bakterií, z toho důvodu nerad podával lidem ruku a pokud už opravdu musel, rychle si ruce spěchal umýt. Navzdory tomuto strachu měl celý život zvláštní vášeň pro holuby a pravidelně vyrážel do ulic hledat zraněné ptáky, o které se následně staral. Ano, geniální mysl je vždy tak trochu obestřena tajemstvím. A čtenář má nyní možnost alespoň trochu nahlédnout do té Teslovi.

Nakladatelství Jota nám do rukou vkládá překrásně zpracovanou knihu, která je moc poutavá na to, abychom ji označili za obyčejný životopis. Dočkáte se kvalitního papíru plného nádherných ilustrací, doplňujících fotografií a grafik, které z textu učiní ještě čtivější příběh. Nic na této knize není obyčejné a já si užívala nejen čtení, ale i pouhé listování tímto skvostem. Všechny doplňující materiály, které jsou v knize zahrnuté, činí z životního příběhu Nikoly Tesly něco pochopitelného pro každého. Ať již se o vědu zajímáte nebo ne, tato kniha vám bude dobrým náhledem jak do soukromí slavného vědce, tak do jeho vědecké kariéry. Ať už mluvíme o schématech nebo dobových fotografiích, zajímavých ilustrací se dočkáte téměř na každé druhé straně.



Nikdy jsem životopisy příliš nevyhledávala, nicméně věda je pro mě fascinující a když jsem se dozvěděla o tomto zajímavém vydání mapujícím Teslův život, musela jsem ho mít. A rozhodně jsem nebyla zklamaná. Nečekají vás příliš odborné texty ani technické detaily a všechny aspekty pochopí i naprostý lajk. Naopak více než o vynálezech se dozvídáte o osobním životě Nikoly a jeho dlouhé a občas poněkud kostrbaté cestě.

Tesla - génius, který zkrotil elektřinu bych doporučila každému, kdo se chce dozvědět více o tomto člověku, koho zajímá věda a rád se naučí a dozví něco nového. Věřím, že tato kniha bude také skvělým dárkem. Nejen díky výjimečné vizuální stránce, ale také proto, že darovat vědomosti je přece jen jedna z nejlepších věcí, co můžete ostatním dát.

80%

Za poskytnutí recenzního výtisku velice děkuji nakladatelství Jota.
Knihu můžete koupit ZDE.


Tisíc kousků tebe - Claudia Gray | recenze



Rodiče Marguerity Cainové jsou fyzikové. Díky nim vyrostla v prostředí odvážných vědeckých teorií. Nejpozoruhodnější z nich je poslední vynález její matky – jmenuje se Ohnivák a umožňuje pohybovat se mezi alternativními dimenzemi. Její otec je zavražděn a všechny důkazy směřují k Paulovi – oblíbenému výzkumnému asistentovi jejích rodičů. Vypadá to, že spáchal dokonalý zločin: Dřív, než začne policejní vyšetřování, prchá do jiné dimenze. S Marguerite však nepočítal. Ta sice neví, jestli by dokázala někoho zabít, ale je rozhodnutá to zjistit. S pomocí Thea, dalšího asistenta, pátrá po Paulovi v různých dimenzích. V každém světě, do kterého se dostane, potkává jinou verzi Paula, který ji vždy přiměje pochybovat o její vlastní vině a o jejích citech. Je odsouzena opakovat stejnou chybu znovu a znovu? V každé verzi sebe sama – vévodkyně v carském Rusku, sirotek vymetající kluby ve futuristickém Londýně, uprchlík před celosvětovou povodní na záchranné stanici uprostřed oceánu – se zaplétá do milostné aféry, která je sice nebezpečná, ale nelze jí odolat.

Pokud jste fanouškem sci-fi a zároveň vás stále neomrzely YA, měli byste zbystřit. Tisíc kousků tebe je velice zajímavou novinkou, která statečně vyniká mezi ostatními příběhy. Pokud vás navíc alespoň trochu zajímá fyzika, vaše čtenářské srdce zaplesá. Autorka se chopila velice zajímavého nápadu, kniha totiž vychází z předpokladu, že naše dimenze není tou jedinou. Každé naše rozhodnutí vede k vytvoření další alternativní dimenze, ve které se věci vyvíjejí podle toho, kdybychom se rozhodli jinak. Existuje tedy nekonečné množství dimenzí a Marguerity rodiče zkonstruovali přístroj, který člověku umožní mezi těmito dimenzemi cestovat.

"Každá forma umění je jen jiný způsob, jak nahlížet na svět. Jiný úhel pohledu, jiné okno. A věda... věda je to nejvíc fascinující okno ze všech. Vidíte z něj celý vesmír."
Pustit se do hrátek s časem, paralelními dimenzemi a světy je dost ošemetné, stačí jen málo a člověk čelí mnohým paradoxům a nadějný příběh může rázem postrádat logiku. Naštěstí Tisíc kousků tebe je slušně promyšleným dílem a i když vám na mysli občas vyvstanou nějaké otázky, nemáte vlastně k ději žádné větší námitky.

Od začátku mi velice imponovala autorčina snaha udělat příběh neobyčejný, nový. Dočkáváte se nejen několika atraktivních světů, ale také zajímavých postav. Je fascinující sledovat, jak se tyto postavy napříč dimenzemi nepatrně mění, v závislosti na tom, jak jejich minulá rozhodnutí utvářela jejich charakter. Samotný děj je svěží, čemuž hodně napomáhá právě častá změna prostředí a alternativní dimenze, ve kterých se dějiny utvářely jiným způsobem. Autorka zvolila téma, u kterého je sice obtížné udržet děj logický a pochopitelný, ale zároveň je v podstatě studnicí neomezených možností. Čehož Claudia Gray náležitě využívá a vy se tak podíváte například do Londýna plného futuristických vynálezů a nebo do dimenze, ve které v Evropě stále vládnou královské rodiny a v Rusku zase imperátor a samovládce car Alexandr V.

Z alternativních světů mě bavily snad úplně všechny a nesmírně jsem si úžívala nejrůznější verze Marguariety, Paula, Thea a ostatních postav. V knize nechybí ani milostná linka, která bohužel sklouzává k milostnému trojúhelníku. Byť jsem na podobné věci už skoro alergická, musím uznat, že v případě Tisíc kousků tebe jsem to autorce prominula a příběh hltala se všemi jeho detaily a nedokonalostmi a dokonce i lehký sentiment romantické linky byl svým způsobem kouzelný a děj skvěle dokresloval.

V ději se často objevují útržky minulosti a vzpomínky na zážitky a události, které vám přibližují nejen pozadí příběhu, ale i samotné postavy a jejich smýšlení. Co musím ocenit jsou také zajímavé obraty v ději. Byť jsem myslela, že v daném žánru mě už málokdy dokáže něco překvapit, v případě Tisíc kousků tebe mi některé zvraty skoro vyrazily dech. I když je kniha psána povětšinou na vážnější notě, autorka občas děj prořízne nějakou trefnou hláškou, která čtenáři vykouzlí úsměv na rtech.

"Máma mě probodne pohledem, který značí: Je mi jasné, že se s tebou něco děje, a vím, že ty víš, že já to vím, ale zatím se nebudu vyptávat"
Závěrem snad mohu jen říct, že knihu určitě doporučuji k přečtení. Neřadí se sice ke špici, ale i tak je velmi dobrá a zaslouží si pozornost. Navíc už jen kvůli té skvostné obálce ji člověk prostě musí mít v knihovně!

90%


Grafitové děvče - Miroslava Varáčková | recenze


Táně je sedmnáct let, ale její život rozhodně není naplněn starostmi a radostmi typickými pro tento věk. Takovými, které prožívá většina jejích spolužaček. Táni matka je totiž alkoholička a v alkoholu utopí každou korunu hned, jak ji získá. Peníze na život si tedy mladé děvče musí obstarat jinak, krádežemi se svým nejlepším kamarádem. Ten jediný ji v jinak mizerném životě drží nad vodou. Bez něj by byla úplně sama. Jednoho dne však narazí na zajímavého muže, který jí nabízí práci. Vidina peněz je pro Táňu lákavá a netuší, že se jí právě otevírají dveře nevídaných možností. Existují však na tomto světě šťastné konce?

Slovenská spisovatelka Miroslava Varáčková vydala již několik knih a najisto se dostala do podvědomí mnoha slovenských i českých čtenářů. Nyní jí vychází nová kniha nesoucí podmanivý název Grafitové děvče. Sama autorka je velice sympatická a milá, jak jsem se mohla přesvědčit na v pořadí již druhém křtu její knihy, kterého jsem se zúčastnila.

Grafitové děvče je velmi útlou knížečkou v překrásném hábitu. To, co však najdete uvnitř, je ještě krásnější. Kniha je totiž napůl grafickým románem, což je věc, se kterou se upřímně setkávám poprvé, ale která skvěle funguje a mne nesmírně bavila. Vezměme to ale popořádku. Příběh není nijak náročný a většina událostí je celkem snadno předvídatelná - zkrátka fanouška young adult literatury nečeká asi nic nového. Místy je příběh velmi naivní, někdy naopak jako vystřižený ze života se vší jeho nevyzpytatelností a ironií. Bylo mi velice sympatické, že se autorka nebojí ani vážnějších témat a Tánin strastiplný život si asi jen málokdo dovede představit.

Hlavní hrdinka Táňa je uvěřitelná a její chování odpovídá situacím, do kterých ji autorka staví. Co mi však vadilo a značně znepříjemňovalo čtení, bylo Tánino vyjadřování. Nemám ráda, když dívky mluví vulgárně. Spolu s krádežemi, které podnikala se svým nejlepším přítelem, si pak rázem připadáte jak uprostřed nějakého "sídliskového sna". Přišlo mi to zbytečně přehnané a v mnoha situacích strojené, jak kdyby se autorka vší silou snažila přiblížit nějaké své představě o tom, jak se spolu baví děti na ulici. Bohužel čtenář, který se nepohybuje v daném prostředí, se do toho nedokáže vžít a může to působit spíše rušivě.

Kromě výše zmíněného mě ale kniha celkem mile překvapila. Byla jsem nadšená z propojení s komiksem, navíc všechny kresby byly krásné a skvěle se do příběhu hodily. Doufám, že se tím inspiruje více autorů, protože to považuji za naprosto brilantní nápad. Imponovalo mi, že autorka do vyprávění zahrnula i překvapivě hluboké myšlenky. Na příkladu Táni a Břitvy velice výstižně reflektuje, že ani bohatství ani chudoba nejsou výhrou a že štěstí vlastně s majetkem vůbec nesouvisí.

Velice se mi líbil i konec, který autorka zvolila. Do příběhu krásně seděl a přišlo mi, že takhle je to prostě správně. Grafitové děvče vám určitě mohu doporučit k přečtení. I když vás zde nejspíš nic nepřekvapí, zklamaní rozhodně také nebudete. Přečteno máte za jedno až dvě odpoledne a k tomu si užijete překrásné ilustrace.

70%

Za recenzní výtisk velice děkuji nakladatelství Slovart.
Knihu můžete zakoupit ZDE.